+420 724 569 668
orchestrasbor@seznam.cz
orchestrasbor@seznam.cz
V jarních měsících roku 1973 došlo k věci v dějiných orchestru do té doby ojedinělé. Ve víkendových dnech 30. března – 1. dubna se konalo soustředění celého tělesa ve Vřesovicích u Osvětiman. Mimo několika zkoušek během dne byl zajímavý i večerní program, o který se starali samotní členové orchestru. Soustředění mělo pozitivní vliv nejen na samotnou hru, ale také na soudržnost muzikantského kolektivu, a proto se tato akce v pozdějších letech ještě zopakovala.
V roce 1973 se už zařalo rýsovat první zahraniční turné. Dne 28. dubna tohoto roku přišel na adresu orchestru dopis s tajemnou hlavičkou „Egri zsinfonikus zenekar“ a s oslovením „Kedves barátaink“. Po přeložení záhadných slov dopise bylo zjištěno, že Egerský symfonický orchestr z Maďarska nabízí svému hodonínskému protějšku družební výměnu. O několik dnů později došel z Prahy jiný dopis s pokynem navázat kontakt s hudebníky v polské Gdyni.
Maďarský orchestr přijel do Hodonína na začátku listopadu. Hodonínští muzikanti vyrazili do Egeru 26. listopadu 1973. Jejich první zahraniční koncert se konal o dva dny později v Hevéši. V kronice se k tomuto neobvyklému vystoupení píše mimo jiné toto: „Koncert zahajuje před nepočetným obecenstvem tajemník městského výboru (dva autobusy s družstevníky vypravené na koncert uvázly ve sněhové metelici), pak nastupujeme my. Vše jde hladce, potlesk po každém čísle, dohrána poslední skladba programu Dvořákova Slovanská rapsodie D dur, potlesk. Usedáme k zahrání přídavku Dvořákovy Humoresky č. 7. Chvíli hrajeme – a teď se to stalo. Tma na jevišti, tma v sále, tma v celém městě. Přerušení proudu v důsledku přívalu sněhových spoust. V setrvačnosti hraje orchestr zpaměti, dirigent diriguje potmě. Jak dochází paměť, orchestr postupně umlká jako skomírající labutí píseň." Následující den se konal koncert v Egeru a poté v Hatvanu. Všechny koncerty měly veliký úspěch a nechyběla ani pozitivní kritika v maďarském tisku.
V roce 1975 orchestr oslavil 20. výročí své existence. Slavnostní koncert se uskutečnil 11. dubna v hodonínském kulturním domě EHO (patři Elektrárně Hodonín). V sále byli přítomni ministr kultury Milan Klusák, delegace sovětské armády, zástupce z Polska a Maďarska.
Po slavnostním koncertu následovalo týdenní turné do polské Gdyně (cestovalo se dvě autobusy – kuřáckým a nekuřáckým). Původně byly naplánované tři koncerty, avšak nakonec se konal pouze jediný (nutno zde podotknout, že vina nebyla na straně hodonínského orchestru). Hudebníci tak měli dostatek času zhlédnout zajímavosti a pamětihodnosti přístavního města i blízkého okolí. Hudebně – pěvecký soubor gdaňských loděnic pobýval v Hodoníně ve dnech 7. – 13. září téhož roku.
V roce 1976 došlo uvnitř orchestru k organizačním problémům. Některé nástrojové skupiny značně prořídly, a to zejména díky odchodu několika mladších členů na vysokoškolská studia. Z toho důvodu byl vydána výzva k občanům – muzikantům města i okolí, aby se aktivně podíleli na chodu orchestru. Výzvu uveřejnilo regionální periodikum Slovácko v listopadu 1976 a později jetě v dubnu 1977. Na druhý inzerát se podařilo získat 11 muzikantů.
Od roku 1977 se staly na více než jedno desetiletí pravidelnou součástí programu orchestru výchovné koncerty pořádané zejména v jarním období. V souvislosti s jedním z nich (konal se 5. prosince 1977 v Čejkovicích) se v kronice dočteme o bojových podmínkách, za kterých musel orchestr někdy hrát: „Program byl pro děti naprosto nevhodný … V obci nebylo ani stopy po nějaké propagaci. Mimo to sál nebyl vytopen a uklízečka začala topit až při našem příjezdu, ke kterému se rovněž náhodou připletla a vůbec o požadované akci nevěděla. Děravá kamna vybuchovala a kouřila jako Vesuv a dělala všechno možné, jen ne hřála.“
V dubnu roku 1978 se orchestr zúčastnil národní přehlídky amatérských komorních souborů a orchestrálních sdružení v Prachaticích. Účast na přehlídce měla pro orchestr značný význam. Jednak došlo ke zviditelnění orchestru v rámci České republiky a k úspěšné reprezentaci celého hodonínského regionu, jednak byla pořízena zvuková nahrávka Slovanského tance č. 8 a jeden z koncertů přenášel jihočeský rozhlas.
Ke konci června 1980 proběhlo koncertní turné do Polska. Orchestr jel do míst, která už důvěrně znal, avšak tentokráte vlakem. Oproti minulému pobytu v Polsku vystoupil celkem 3x (23. června v Helu, 26. a 27. června v Gdyni). O kvalitě koncertů svědčilo vyjádření ředitele Domu kultury v Gdyni, které se nám zachoval ov kronice orchestru. Píše se v něm: „Nepodaří se nám často hostit amatérské soubory ze zahraničí takové úrovně, neboť vystoupení hodonínského symfonického orchestru bylo opravdovým svátkem ro milovníky a příznivce tohoto umění.“
Ke konci října 1983 došlo k významné události v životě orchestru. Do jeho zkoušky přišel druhý dirigent leningradské filharmonie, hudební skladatel a šéf rozhlasového orchestru Vladislav Kladnickij, jenž se již dobře znal s J. Noskem (při své první návštěvě v roce 1980 si poslechl z magnetofonového záznamu Dvořákovy Slovanské tance a Chačaturjanovu Maškarádu, poté do kroniky orchestru zapsal několik vět, ve kterých vyjádřil ocenění dirigentovi i hráčům a pozval J. Noska na návštěvu do Leningradu).
Po vyslechnutí části zkoušky zhodnotil ústně i písemně výkon hráčů. Vedle mnoha pozitiv byly pro růst orchestru důležité zejména jeho výhrady. V kronice se dočteme: „… Jakožto dobře sladěný nástrojový celek pochválil skupinu violistů, naproti tomu basisté podle jeho názoru poněkud distonovali a budeme muset zvýšit nároky na přesnost ladění. Celému orchestru pak doporučuje držet se zpátky při hře se sólistkou, kterou prý moc překrýváme, dále je nutno patrněji obracet noty, děláme prý to moc hlučně.“
V říjnu 1984 se soubor zúčastnil Festivalu neprofesionálních komorních a symfonických těles ve Frýdku-Místku. Během třídenního pobytu měl 3 vystoupení a mezi jeho posluchače patřil i docent J. Smolka, jenž pak v periodiku „Hudební rozhledy“ (číslo 3, ročník 38) uvedl i několik kritických postřehů týkajících SOPH: „.. pozoruhodná byla interpretace Smetanovy Šárky, jak ji připravil SOPH za řízení J. Noska… předehra c moll, jež je ouverturou k oratoriu „Zachariáš“ a již podle rukopisného pramene přivedl k novodobému životu symfonický orchestr z Hodonína.“ (Jednalo se tedy o novodobou světovou premiéru zmiňované předehry).
Velkým oceněním práce tělesa byl dopis, který mu zaslal na začátku roku 1985 skladatel Alois Piňos, jehož rytmicky náročné dílo orchestr uvedl v minulém roce. Uvádí se v něm mimo jiné toto: „Potěšila mne serióznost a důkladnost přípravy, potěšil mne zasvěcený, zdravě muzikantský přístup dirigenta Jana Noska, který projevil o novinku (Dvě věty pro velký orchestr – pozn. Autora) upřímný zájem a věnoval jí mnoho péče, potěšila mne kvalita nastudování i úspěch provedení u posluchačů. … Zvukový snímek „Dvou skladeb“ z koncertu v Hodoníně, který mi pořídila moje žena … si ponechávám trvale ve svém archivu.“
Rok 1985 byl ve znamení oslav 30 let existence symfonického orchestru v Hodoníně a plánovaný program byl vskutku reprezentativní. Vrcholem měla být Symfonie č. 8 G dur od A. Dvořáka, dále v programu byla skladba soudobého skladatele Josefa Bárty Dithyramb, a také Mozartův Koncert č. 1 pro flétnu a orchestr se sólistou K. Bohůnem. O významné události psal nejen tisk regionální (Slovácko, Rovnost), ale také celostátní (Svobodné slovo, Lidová demokracie). Slavnostní koncert se konal 22. listopadu v 19.30 hod. v Dělnickém domě. Ještě před ním však členům orchestru poděkovali představitelé okresu i zástupce ministra kultury a po projevech všem zahráli členové Janáčkova kvarteta. Vlastního koncertu jubilanta se účastnilo mnoho významných hostů včetně skladatele J. Bárty a doc. J. Smolky. V publiku byl rovněž přítomen violoncellista Evžen Rattay, člen Talichova kvarteta, který se v následujícím roce představil hodonínským posluchačům jako sólista ve Dvořákově koncertu h moll.
V roce 1987 proběhl koncertí zájezd do Drážďan (6. – 12. květnaú. Cestovalo se tentokráte vlakem z Břeclavi a v místě se konal pouze jediný koncert v prostorách „Deutsches Hygiene Musea“. Plný sál byl výkonem orchestru i sólistky M. Snopkové (Koncert F dur pro housle a orchestr J. V. Myslivečka) nadšen. Po vyslechnutí Dvořákovy Novosvětské symfonie dirigent spřáteleného tělesa W. Müller prohlásil: „Dnes jsem teprve poznal, co jsou to měkké české žesťové tóny. Tato slovanská dechová harmonie nám doposud není dána. Přeji vám všem mnoho ještě větších reprodukčních úspěchů.“
Díky iniciativě vedení SOPH byla v roce 1988 po několik desetiletích opět obnovena tradice pořádání tzv. Hudebních čtvrtků konajících se pravidelně několikráte do roka. Na nich vystupovat nejen orchestr, ale také komorní celky s ním spjaté, případně pozvaní profesionální umělci.
Od června r. 1988 začaly velmi intenzivní přípravy na srpnové koncertní turné do Řecka. Jelikož Řecko bylo v té době pro nás ještě kapitalistickým, a tudíž nepřátelským státem, bylo nutné splnit nejen mnoho administrativních podmínek, ale také do Hodonína přijela posudková komise, aby zhodnotila úroveň reprodukce tělesa. Členy komise byli profesoři z brněné konzervatoře D. Spilka a Dr. Studeníková a dirigent Janáčkova divadla L. Varga. Dle zápisu v kronice „celkový názor komise vyzněl v tom smyslu, že orchestr je v dobrých rukou a má naději na další růst.“
Nic tak nebránilo výjezdu za hranice na mezinárodní festival. Mnohahodinová cesta autobusem začala 7. srpna, do cíle – řeckého ostrovního města Levkada – orchestr dorazil v nočních hodinách o dva dny později (i s přestávkami cesta trvala 50 hodin!). První koncert se uskutečnil 11. srpna v prostorách přírodního amfiteátru místní pevnosti. Již na generálce nastaly dle zápisu kronikáře hráčům krušné chvíle, protože „foukal tak silný vítr od moře, že postavené pulty se ihned poroučely na zem, kácely se kontrabasy, party i přesto, že buly přikolíkovány, se takřka nedaly obracet …“ Při vlastním vystoupení se sice vítr zmírnil, ale nastal jiná problém: „Všichni hráči smyčců pociťovali doposud naprosto neznámý jev, že nám totiž vlivem mořského vlhkého vzduchu silně zvlhly žíně na smyčcích, klouzaly po strunách, které následkem toho nevydávaly patřičné tóny.“ Koncert však byl nakonec, i díky výborné akustice, dokončen se ctí.
Další koncert, který se uskutečnil o den později v lázeňském městě Preveze ležícím na pevnině, už tak dramatický průběh neměl. Naopak. Při večerní koncertě byl amfiteátr zaplněn do posledního místa milovníky hudby z celého světa. Dlouhotrvající aplaus vstoje po „Novosvětské“ jen potvrdil, že Dvořáka máme v krvi. Zpáteční cesta se zastávkou v Aténách trvala od 15. do 17. srpna. Pro úplnost dodejme program úspěšného turné v Řecku: Novosvětská symfonie, 1. řada Slovanských tanců, Koželuhův fagotový koncert (sólo I. Beneš) a dvě Beethovenovy romance (sólo F. Plhal).