Dnešní Hodonínský symfonický orchestr byl sice založen v roce 1955, ale jeho počátky musíme hledat již v meziválečném období.
Ve 20. letech 20. století byla v Hodoníně pořádána série hudebních koncertů s klasickým programem, ať už šlo o komorní hudbu, či sborové koncerty. Ve městě bylo založeno orchestrální těleso (od roku 1938 neslo oficiální název „Orchestrální sdružení v Hodoníně“) a před veřejností se pravidelně prezentoval místní zpěvácký spolek Hlahol.
Špatná hospodářská situace ve 30. letech měla za následek omezení kulturního života města.
Ve válečné době bylo provozování hudebních podniků mnohdy problematické. Převažovala hudba posilující sílu odporu. Hrála se tedy díla A. Dvořáka, B. Smetany i L. Janáčka, ve zvětšené míře se pěstoval folklór.
V poválečném období se hudební život města slibně rozvíjel. Velkou zásluhu na tom měla hudební škola. Její pedagogové vedli dvě významná místní tělesa – sbor Rudy Filipa a Hudebně – pěvecké sdružení „Vítězslav Novák“ (dříve Orchestrální sdružení v Hodoníně a sbor Hlahol). Učitel Stanislav Svoboda, žák L. Janáčka, byl regenschorim zdejšího kostela. Byl také iniciátorem koncertů duchovní hudby, které se v letech 1948 – 1952 (jednou do roka) konaly v hodonínském kostele sv. Vavřince, což bylo počátkem padesátých let neobvyklým jevem. Škola také založila tradici Hudebních čtvrtků (rok 1948), jež s určitými přestávkami přetrvala až do dnešních dní.
Dnešní Hodonínský symfonický orchestr byl založen 31. března 1955. Tehdy se konala ustavující schůze výboru pro vytvoření smyčcového orchestru pod závodním klubem (ZK) výrobního družstva Slokov. První vystoupení nově vzniklého tělesa se konalo 25. června při otevření Domu osvěty v Hodoníně (bývalý sál Evropa) a program byl následující: I. a III. věta z Mozartovy Malé noční hudby a „Lidová písnička“ a „Pohádka“ od Karla Komzáka. Prvním dirigentem byl učitel hudební školy Václav Kafka.
V letech 1962 – 1963 bylo nutné omezit koncertování a dokonce dva koncerty odřeknout, protože stálý dirigent Jan Nosek na delší dobu onemocněl. Orchestr sice hrál pod taktovkou Václava Kafky, ale i ten v roce 1963 onemocněl.
Po jarním koncertu 1965 došlo k významné události – Jan Nosek se ze zdravotních důvodů na určitou dobu vzdal funkce dirigenta. Kronikář píše: „Pro orchestr nastala kritická doba, kdy se prakticky jednalo o jeho další existenci.
V jarních měsících roku 1973 došlo k věci v dějinách orchestru do té doby ojedinělé. Ve víkendových dnech 30. března – 1. dubna se konalo soustředění celého tělesa ve Vřesovicích u Osvětiman. Mimo několika zkoušek během dne by zajímavý i večerní program, o který se starali samotní členové orchestru. Soustředění mělo pozitivní vliv nejen na samotnou hru, ale také na soudržnost muzikantského kolektivu, a proto se tato akce v pozdějších letech ještě zopakovala.
Pro Československo přelomový rok 1989 začal orchestr nácvikem Smetanovy symfonické básně Blaník (je zajímavé a symbolické, že tuto skladbu hrálo těleso i po srpnu 1968).