Období 1989 - 2004

Pro Československo přelomový rok 1989 začal orchestr nácvikem Smetanovy symfonické básně Blaník (je zajímavé a symbolické, že tuto skladbu hrálo těleso i po srpnu 1968).

„Jsme svobodni“ – tak zní nápis, kterým se v kronice orchestru začínají popisovat události roku 1990. V atmosféře velkých přeměn začal orchestr zkoušet 8. ledna. Pozitivním jevem bylo zesílení několik nástrojových skupin – hlavně II. houslí (5 nových členů) a violoncell (3 noví hráči). První novou skladbou byla Symfonie D dur J. H. Voříška.

Díky velkým politickým změnám došlo k významné události i v životě hudebního tělesa – jeho „azylem“ se stala část budovy, ve které dříve sídlil a pořádal schůze Okresní výbor KSČ. V březnových dnech sem byl přestěhován archiv ansámblu a později se zde začaly konat (ve velkém sále) i pravidelné pondělní zkoušky. Nový sál měl kapacitu cca 300 lidí. Nutno podotknout, že na tomto místě je sídlo orchestru dodnes.

Z významných počinů podzimní sezóny jmenujme navazování zahraničních kontaktů (Nizozemí, Rakousko), společnou schůzi symfonického orchestru a pěveckého sboru „Jana“, na níž bylo dohodnuto společné provedení Rybovy mše vánoční „Hej, mistře“ a v poslední řadě jubilejní koncert symfonického orchestru k 35. výročí založení. Konal se 8. listopadu a jeho repertoár byl složen z Vodní hudby G. F. Händela, 3. Mannheimské symfonie J. V. Stamice, sonáty b moll P. J. Vejvanovského a Symfonie D dur J. H. Voříška.

Po několika letech se orchestr opět s úspěchem zúčastnil festivalu neprofesionálních hudebních těles ve Frýdku-Místku.

Z organizačních změn je potřeba jmenovat změnu názvu tělesa na Hodonínský symfonický orchestr a pěvecký sbor (došlo tak ke sloučení s dříve ženským sborem „Jana“, který se postupně stal sborem smíšeným). Nový subjekt se stal příspěvkovou organizací, a to nejdříve Okresního národního výboru a později města Hodonína.

V předvánočním čase došlo k realizaci dlouho očekávané České mše vánoční J. J. Ryby. Jako sólisté vystoupili I. Malošek – bas, V. Žaroský – tenor, O. Plhalová – soprán a E. Hanáková – alt. Hlavní sál bývalého OV KSČ byl beznadějně vyprodán, což se opakovalo dokonce třikrát. Mezi posluchači bylo i mnoho zahraničních hostů z Rakouska, Kanady, Švédska či USA. Jasně se tak ukázalo, že tento druh hudby lidem v předchozích letech velmi chyběl.

Rok 1991 byl po celém světě ve znamení 200letého výročí úmrtí W. A. Mozarta. Hodonínských symfonický orchestr (dále jen HSO) nastudoval k této příležitosti předehru k opeře Idomeneo, Koncert pro housle a orchestr A dur (sólo M. Snopková) a Pražskou symfonii. Tento program orchestr hrál i při svém zájezdu do Nizozemí. Ten se konal ve dnech 25. – 30. dubna (uskutečnil se zde pouze jeden koncert) a cílovým místem bylo město Stadskannal na severovýchodu země. Jednalo se reciproční akci, tudíž byli členové tělesa ubytování v rodinách u holandských partnerů. V květnu se pak situace obrátila a hodonínští muzikanti hostili členy holandského souboru.

S Mozartovským programem zajel orchestr i do blízkého Rakouska, přesněji do měst Krems, Pernegg, Hartberh a Jennersdorf. V závěru roku ještě provedl v rakouském Zistersdorfu Rybovu Českou mši vánoční.

Dalším zahraničním podnikem v roce 1991 byl zájezd do Švýcarska a to 26. listopadu – 1. prosince. Celá akce proběhla na základě pozvání Stephana Baumgartnera, majitele soukromé galerie, vynikajícího fagotisty a organizátora hudebního života v Curychu. Jednalo se o jednu z nejnáročnějších akcí v dějinách orchestru. Během 6 dnl vystoupili členové orchestru na 5 koncertech na různých místech Švýcarska (Olten, Nussbaumen u Badenu, Bachs u Dielsdorfu, Muri a Curych). Nejprestižnější byla poslední akce v Curychu, kde se hrálo v kostele pro cca 1200 posluchačů. Poprvé ve své historii také orchestr doprovázel zahraniční sólisty – již zmíněného fagotistu S. Baumgartnera a italskou klavíristku Marii Grazii Sorrentino. Program tvořila, jak jinak, díla W. A. Mozarta – předehra Idomeneo, fagotový koncert B dur, klavírní koncert F dur a Pražská symfonie.

Celkem měl soubor v hektickém roce 1991 13 zahraničních koncertů, což bylo málem více než v předchozím 35letém působení tělesa. Svou roli zde jistě sehrál i fakt jakési „exotičnosti“ umělců vystupujících v dříve socialistickém světě a jejich cena v porovnání se západoevropskými kolegy.

V roce 1992 došlo k značnému klidnění v životě orchestru. Nácvik nového reperoáru byl oživen pouze televizním natáčením dokumentu o práci amatérského orchestru a jeho uvedením v programu České televize „Haló hudba“ dne 5. února 1992.

Z organizačních věcí je nutno zmínit vypracování a schválení nového statut orchestru. Klidný závěr jarní části sezóny byl narušen nečekanou hospitalizací dirigenta J. Noska v nemocnici. I přes zdravotní obtíže dirigent nadále setrvával v pilné práci. V adventním čase byla samozřejmě provedena „Rybovka“, a to i v rámci Půlnoční mše konané na Štědrá den v kostele sv. Vavřince v Hodoníně. I tyto „Půlnočky“ se staly tradicí a jsou hrány dodnes.

V roce 1995 se koncertní život města podřizoval touze důstojně oslavit 40. výročí existence orchestru. O životě orchestru referoval jak regionální, tak celostátní tisk (Slovácko, Rovnost, Zemědělské noviny atd.). Hlavní vystoupení proběhlo v rámci hudebních čtvrtků 30 března a mělo vskutku slavnostní ráz. Mezi posluchači nechyběli významní hosté (např. děkan JAMU B. Smejkal) a gratulanti z řad vedení hodonínské radnice v čele se starostou D. Grombiříkem. Celý program (Mozartova předehra k opeře Don Giovanni a houslový koncert G dur – sólo M. Snopková, Beethovena Symfonie c moll „Osudová“) nahrával český rozhlas Brno.

V podzimních měsících let 1994 a 1996 se orchestr opět zúčastnil festivalu neprofesionálních těles ve Frýdku-Místku. V druhém zmiňovaném roce se mu dostalo cti vystoupit na zahajovacím koncertě společně s domácím tělesem a s programem složeným z děl L. van Beethovena (předehra Egmont a Symfonie č. 1 C dur). Významného uznání získal od známého dirigenta M. Turnovského, jenž na jeho adresu pronesl: „… ve vašem vystoupení bylo možno toho neprofesionální nalézt po čertech málo.“

V roce 1997 dosáhl velkého ocenění dirigent Jan Nosek, který v září obdržel ocenění své celoživotní umělecké a pedagogické práce od ministra kultury ČT Jaromíra Talíře.

Roku 1999 měl orchestr prázdninovou pauzu pouze v červenci, protože ho na začátku září čekalo vystoupení v italském letovisku Cattolica. Při třídenní akci orchestr vystoupil v místním divadle zvaném Teatro della Regina, a to s velkým úspěchem. Mimo svého programu doprovázel partnerský italský sbor ve Verdiho Sboru židů z opery Nabucco.

V roce 2001 čekala na muzikanty opravdová lahůdka. Měli možnost (již podruhé v dějinách orchestru) doprovodit vynikajícího profesionálního cellistu E. Rattaye v nejslavnějším cellovém koncertě – Dvořákově koncertu h moll. Mimoto byla na programu ještě Gluckova předehra k opeře Ifigenie v Aulidě a Haydnova Symfonie G dur „S úderem kotlů“. Nácviku byla věnována enormní energie a výsledek se dostavil. Po koncertech v Holíči a Kyjově (zde orchestr hrál tzv. přesilovku – vynikajícího cellistu si přišlo poslechnout pouze 40 posluchačů) přišlo vystoupení v domovském Hodoníně (24. května) Pro představu o atmosféře tohoto podniku se opět začteme do kroniky: „Lístky byly téměř vyprodány už před koncertem. V sále prakticky nebylo volného místa. Napětí před koncertem ještě znásobil fakt, že naši hudební produkci dojeli nahrát pracovníci Českého rozhlasu v čele s panem režisérem Stavělem. Ti také vytvořili z tohoto vystoupení CD nahrávku.

Začalo se jako v předchozích dvou případech Gluckovou předehrou Ifigenie v Aulidě. Nutno podotknout, že to, co stačilo uším běžných posluchačů a v mnohých případech částech i našim, rozhodně příliš nestačilo panu režisérovi. U Glucka a v některých částech Haydna se trochu projevil fakt, že dominantní úlohu v nácviku hřál Dvořákův koncert. I přesto se obě skladby publiku líbily. Vrchol však měl přijít až v druhé půlce.

Nejhezčí cellový koncert na světě, v podání skutečného mistra tohoto nástroje Evžena Rattaye, byl vskutku lahůdkou pro hodonínské publikum. Orchestr hrál až nezvykle soustředěně a snažil se dát vyniknout krásnému a kultivovanému tónu sólového cella ze Stradivariho dílny. Občasné nepřesnosti byly takřka nepostřehnutelné a rozhodně nemohly ovlivnit skvělý dojem z tohoto vystoupení. Spokojení byly nejen posluchači, důkazem čehož byl dlouhotrvající aplaus, ale také hráči, dirigent a ve neposlední řadě rovněž Evže Rattay, který po koncertě pro kroniku napsal: „Dámy a Pánové Hodonínského orchestru, bylo mi ctí si s vámi zahrát. Váš Evžen Rattay.“ Pochvalou pro orchestr a zejména hodonínské publikum bylo mistrovo konstatování uveřejněné v regionálním tisku /viz Slovácko 29.5.2001, s.8), že vynikající atmosféra koncertu se dala přirovnat pouze s koncerty Pražského jara.“

Nový rok 2002 začal pro orchestr velmi radostně. Dne 3. ledna 2002 byly v Obchodní akademii předány výroční ceny města Hodonína. Za rozvoj kulturního života v Hodoníně obdržel cenu pan dirigent Jan Nosek. Bylo to vskutku zasloužené uznání. Ke gratulantům se připojit i Komorní orchestr Jana Noska při ZUŠ v Hodoníně (jeho dirigentem oslavenec dlouhou dobu byl), který celý slavnostní večer předávání cen města doprovázel sváteční hudbou.

Ve snaze představit hodonínskému publiku nové profesionální umělce pokračoval orchestr i roce 2002, kdy do svého programu zařadil mimo jiné i Rossetiho Koncert Es dur pro dva lení rohy. Sólisty byli dva hornisté z orchestru pražské Státní opery – Stanislav Bílek a Lenka Jakešová. Spokojenost obou jmenovaných s výkonem tělesa dosvědřuje jejich krátký zápis na jednom z programů koncertu určený pro kroniku HSO. Zápis zní: „Skláníme se před výkonem orchestru a těšíme se na další setkání. Stanislav Bílek, Lenka Jakešová“.

Posledním vystoupením orchestru (i sboru) v jarní části sezóny bylo provedení Mozartovy Korunovační mše při bohoslužbě v kostele náležejícímu k Herz – Jesu – Kranken Hausu ve Vídní. Bohoslužba se konala v neděli 23.6.2002.

V podzimní části roku 2002 opět přišel na řadu populární program, v němž nechyběly části z Bizetovy opery Carmen či z Gluckovy opery Orfeo (v ní vystoupil i pěvecký sbor se sólistkami D. Kučerovou a M. Stehlíkovou). O tom, že ne vždy je při zkouškách orchestru pro dirigenta i hráče posvícení, svědčí i poznámka uveřejněná v kronice: „Na jedné z posledních zkoušek před koncertem… to náš pan dirigent nevydržel, a poté, co nám sdělil, že je velmi smutný z našich výkonů, nám ještě doporučil, abychom si své excelentní výkony nahráli na magnetofonový pásek, poslechli si ho, a nakonec se sami na něm oběsili. Naštěstí si jeho závěrečné doporučení nikdo nevzal moc k srdci a na další zkoušce se orchestr sešel … kompletní.“ Říjnové koncerty dopadly opět dobře a obecenstvo i samotní muzikanti byli spokojení.

V červnu roku 2003 orchestr podruhé zavítal do holandského města Stadskannal. Vedle vlastního programu složeného z děl B. Smetany (Šárka, tance z Prodané nevěsty a předehra k opeře Hubička) a II. věty houslového koncertu M. Brucha (sólo D. Herzán) zde doprovodil vynikajícího violoncellistu, někdejšího žáka legendárního M. Rostropoviče, Jana Ype Notu v novodobé premiéře koncertu stadskanaalského rodáka C. Doppera. Violoncellový koncert (stejně jako Svatební tance od téhož skladatele) byl hrán pod taktovkou holandského dirigenta Joopa Stama, který neváhal přijet nacvičovat dílo i do Hodonína. Důkladná příprava se vyplatila a zahraniční dirigent i sólista nešetřili chválou na adresu hodonínských muzikantů a zejména dirigenta.

Rok 2004 byl ve znamení oslav české hudby. K uctění 100. výročí úmrtí A. Dvořáka orchestr nastudoval program složený pouze z děl tohoto skladatele. Jednalo se o Slovanské tance č. 1 – 8, Biblické písně (sólo M. Stehlíková a V. Žarožský), Slavnostní pochod a Legendy č. 2 a 4. První vystoupení proběhlo 30. dubna v letním kině partnerského města Holíš (SK), a to v rámci oslav vstupu České republiky a Slovenské republiky do Evropské unie.

V červnu orchestr i sbor vystoupili na mezinárodních hudebních festivalech v Jihlavě a Nymburku. Byla zde provedena Dvořákova Mše D dur. Jednalo se o velkolepý projekt, jehož se účastnly mimo hodonínských muzikantů a zpěváků i sbory s Nymburka, Plzně, Kanady a Jihoafrické republiky. Více než 150 hudebníků řídil profesionální sbormistr a dirigent Jan Rozehnal. Společný zkouška všech zúčastněných trvala pouze 90 minut, ale díky předchozí pečlivé přípravy (už na začátku června byla mše provedena v Hodoníně za účasti českých sborů a pod taktovkou J. Noska) se koncerty vydařily. Sólisty festivalových koncertů byli: Sarah Gartshore (soprán, Kanada), Lenka Kučerová (alt), Eric Shaw (tenor, Kanada), Ivo Hrachovec (bas) a Jitka Maradová (varhany).

V říjnu se orchestr zúčastnil akce s názvem Setkání neprofesionálních orchestrů s díly Jubilantů UNESCO L. Janáčka a A. Dvořáka v Olomouci. Vystoupily zde celkem tři orchestry z Olomouce, Frýdku-Místku a Hodonína, a to jednak s vlastním programem a jednak společně pod taktovkou dirigenta ostravské filharmonie Jaromíra Javůrka v Dvořákově Legendě č. 4 a Janáčkových Lašských tancích (Pilky a Čeladenský). Odborný komentář k dílům přednesl prof. Jaroslav Smolka.